Už od 5let jsem si prala mit psa.A to se mi 13 cervence 2011 splnilo premluvila jsem mamu vesli jsme do utulku a ja hned videla jezevcika krezeneho s krisarikem hned mi padl do oka takze jsme ho vzali byli jsme spolu hrozne stastni ale to se za 3 mesice zmenilo. mama mi ho vzala protoze stekal kdyz jsme odesli pryc.a tyky jsme bydleli v panelaku .mama mi ho dala k babicce ale porad se vydame.dnes ma zrovna prijit tak papa.

Minulý rok na konci května jdeme s mým křížencem Dennym opět na "dlouhou" procházku...když v tom se ze zatáčky vyřítí černé BMW...jede jak hovado a já už nemůžu nic..slyším jen ránu a hlasité vyjeknutí...srazil Dennyho a ani nevylezl z auta.Denny je v šoku a běhá po ulici, když ho konečně chytím, jedna tlapička mu vysí snad jen na kůži, je celej od krve..chytnu ho a držím jak jen můžu...jsem v šoku stejně jako on.A řidič BMW??...je pryč,ani nevylezl, aby se zeptal, jestli je pes v pořádku...jestli nepotřebuju pomoct..Hledám telefon a volám příteli ať pro Nás okamžitě přijede.U veterináře jsme byli asi dvě hodiny...další den Nám doktor řekl, že pejsek musí na operaci.Byly to dlouhé a krušné chvíle.Když po někalika měsících byla tlapka skoro zahojená, bylo tu nové podezření, že má Denny neco s orgány(strašně po nehodě zhubnul)takže pokud nezačne žrát-umře...další rána a strach..Tak dostával jen to nejlepší..nakonec doktor nevěřil, že za týden tolik přibralDenny strašně trpěl a já se z toho dostávala hodně dlouho.Dodneška mám před sebou obraz toho jak ho srazil...Ale byl statečnej a dnes už by nikdo nepoznal, že něco takovýho prožilJe to nejšťastnější pesSkáče, běhá...Třeba si to už ani nepamatujeKéžby...Ovšem já na to nezapomenu...vědět, kdo seděl za tím volantem......Tak svý auto nepozná.....

Je sobota ráno. Zatímco opilci vrávorají domů,my vrávoráme k autu. Nikoliv pod vlivem alkoholu,ale pod tíhou bagáže. V jedné ruce ranec za který by se nemusel stydět ani Messner,v druhé ruce zmítající se pes. Už tuší, a nechce. Naložím do auta psa, cpu tam bagáž. Žena mi chce pomoct,otevře druhé dveře.Pes přeleze sedačky a cpe se ven. Cestou rozšlápne tašku s jídlem. Nacpu psa i tašku znovu do auta a zabouchnu. Sedám za volant a hledám klíčky. Vystupuju,otvírám kufr. Pes vystupuje. Nacházím klíčky,chytám psa, nacpu ho do auta. Znovu usedám za volant. Zvoní mobil. Volá kamarádka že už jsou u Benešova a budou čekat u pumpy. Vyrážíme. Od třetí křižovatky se vracíme pro očkovací průkaz. Znovu vyrážíme. Zvoní telefon. Volá kamarádka že se vrací do Prahy,protože nemá očkovací průkaz. Říkám že počkáme u pumpy. Najíždíme na dálnici, auto se poslušně rozbíhá. "Rodokmen je v tý černý tašce?" Tuhne mi úsměv. V jaký černý tašce???" "Co byla na klice" Mlčím.."Tys ji nevzal?" Mlčky odbočuju na prvním sjezdu. Vzduch houstne,významné pohledy na hodinky se prodlužují. Před domem žena vybíhá ještě za jízdy. Za chvíli se vrací s taškou,psí miskou a dekou. Mlčí. Vyrážíme. Na dálnici vyhecuju auto k maximální povolené rychlosti. Pár kilometrů před dohodnutou pumpou dojíždíme vínový golf,jen se kolem mihnem. "Nebyla to Lenka?" Ubírám a -ano,je. Svorně vjíždíme na parkoviště. Rychlé kafe,čurání psů a zas polykáme kilometry. Na místo dojíždíme půl hodiny po uzávěrce, ještě tu není půlka lidí. Zaparkujeme se u stromu,uvážeme smečku. Smečka neváhá a okamžitě se zamotává do vodítek. Půl hodiny je rozmotáváme, na konci jeden chybí. Náš. Nehybně stojí nad slečnou s řízkem a slintá jí do klína. Běžím pro něj a rvu ho pryč. Slečna mi věnuje pokřivený úsměv. Cestou míjíme pána s klobásou na tácku. Pes neváhá,pán ano. Uvazuju za doprovodu pohlavků psa a jdu koupit pánovi klobásu. Hroutím se na deku. Přibíhá cizí pes a rozmetá zavazadla. Nahážu je zase na hromadu a znovu usedám. "A připraví se čísla..." Žena bledne,"Jsme na řadě,kde je číslo?" Konečně ho najde,seškrábne z něj máslo,sýr a kus krajíce a vyráží do kruhu. S napětím sleduju výsledek- V2.(výborný,2místo) Žena se vrací a vrčí. Rozebíráme pořadí, někdo souhlasí,někdo nadává.Rozmotáváme smečku a jede se do kempu. Večer posedíme a ráno domů,pomalu se chystat na další výstavu..

Jmenuji se Terry, jsem Německý ovčák a je mě dvanáct let. Podzim života trávím v ústeckém útulku a jak jsem se tam dostal o tom vám budu teď vyprávět. Z mého mládí o mě nikdo nic neví jen to, že si mě kdysi dávno pořídil majitel nejmenované firmy, abych mu ohlídal jeho majetek. Hlídal jsem objekt obehnaný plotem, aby se do něj zvenčí nikdo nedostal. Svou práci jsem vykonával svědomitě a ve dne v noci, ať slunce pražilo nebo mráz zalézal pod kůži jsem za doby své služby nedopustil, aby někdo narušil prostor, který jsem měl na starosti. Za svou práci jsem moc nežádal, jen nějaké to krmení a vodu v misce. Pohlazení a pochval jsem moc nedostal, byl jsem tu přece proto abych hlídal! Jaké bylo moje překvapení, když se jednoho dne zavřela brána firmy, odešli majitelé firmy i všichni zaměstnanci a mě nechali na pospas svému osudu! Tak já jsem hlídal, aby do firmy nevlezl nějaký zloděj a zatím se kradlo uvnitř firmy! Proto ta firma zkrachovala! A mě už nikdo nepotřeboval! Zůstal jsem za plotem úplně sám, už mě nikdo nepodal misku s jídlem a vodou ale já jsem hlídal dál! Až jednoho dne u brány zastavilo auto s nápisem Policie, přišli za mnou nějací lidé a povídali: Terry, tady už není co hlídat, pojď musíš jít s námi. To víte že se mi moc nechtělo, vždyť já tu mám ještě práci povídám jim psí řečí, ale nic naplat, naložili mě do auta a tak jsem skončil v útulku. Žádná sláva řeknu vám, sice jídla a pití mám dost, hodný lidi jsou tu taky ale vždyť já jsem byl zvyklý celý život hlídat a teď toho mám na stará kolena nechat? Ale pes si zvykne na všechno a tak i já se brzy smířil s tím, že s hlídáním je konec. V útulku mám ale štěstí a to hned dvojnásobné. Tak za prvé nejsem v kotci ale jsem ubytován v oploceném výběhu, který mi alespoň trochu připomíná mé bývalé působiště. A za druhé? V útulku jsem se seznámil s jedním venčitelem a možná ho budete znát. Je to páníček Barušky! Loni měl v soutěži NejPes čivavičku Barušku s ukousnutým ouškem a Bastíka z útulku. Baruška už bohužel odešla v lednu za Duhový most a Bastík našel nový domov. A on se mnou teď chodí na procházky kolem útulku a řeknu vám, že mě vlil do žil zas novou krev. Také vám povím příběh, co se nám stal na jedné z vycházek. My spolu chodíme nad útulek ještě společně s Karinkou co je se mnou ve výběhu. Karinka ta už běhá na volno ale já chodím ještě na vodítku. Nad útulkem si dáme piškotovou svačinku a tam pustí páníček (já už mu tak říkám) i mě na volno. A tam nad útulkem je oplocený objekt, jsou tam takové nízké budovy, asi nějaké výměníkové stanice od parovodu. Já se vám jdu podívat blíž, vidím že je díra v plotě a tak jsem tam vlezl! Marně mě páníček přivolával, jak jsem byl za plotem, tak jsem si vzpomněl na dobu mého životního poslání a začal jsem hlídat! Páníček mě tam ještě chvíli nechal abych měl radost z hlídání ale za chvíli už končila vycházka, tak za mnou vlezl do toho objektu a připnul mě vodítko. To víte že se mi moc nechtělo, já bych tam hlídal i v noci, ale páníček se musí poslouchat a tak jsem si alespoň zavzpomínal, jaké to bylo, když jsem býval mlád. A tak už se teď jenom těším na každý den kdy za mnou přijde páníček Barušky a půjdeme spolu na procházku. Nebo myslíte, že bych mohl ještě na stará kolena najít svůj vlastní domov a páníčka? No nechám se překvapit! Terry